Výchova bilingvního (dvojjazyčného) dítěte
Žijete v zahraničí a rozhodli jste se, že Vaše
dítě prostě „musí umět česky”? Ve slově „musí” ale nehledejme žádný rozkaz. Klíčové je
totiž vědět proč –
proč „musí”. Výchova bilingvního dítěte je především o jasné motivaci, a pokud
ji nemáme, tak je lepší to rovnou vzdát –
ušetříme tím spoustu trápení sobě i svému dítěti.
Na co je mi v Austrálii
čeština?
Motivace může být různá
(například uplatnění na trhu práce nebo lepší analytické a kognitivní
dovednosti, které bilingvní děti při testech prokázaly), ale je ta naše
motivace dostatečně motivující i pro naše dítě? Co si může čtyřleté dítě odnést
z našich slov: Jednou nám za to poděkuješ? Skutečně motivuje naše dítě mluvit
česky s maminkou, o které ví, že rozumí i angličtině, zvlášť když jsou okolo
další členové rodiny, kteří česky nerozumí? Ale proč dítě najednou přepne do
neobratné češtiny, když něco vypráví babičce? Přesně tak – babička anglicky
nerozumí. A to je jeden z úkolů pro rodiče: vytvořit dítěti prostor, kde může
češtinu smysluplně používat, ať už je to rodinný příslušník nebo kamarádka,
která nemluví většinovým jazykem (v našem případě anglicky), kvalitní české
knihy či televizní i rozhlasové pořady, které dítě osloví.
Vývoj jazyka a čím je
ovlivněn
Abychom mohli dceři nebo
synovi v osvojování jazyka pomoci, je důležité pochopit, co se při jeho vývoji
děje a co rozvoj jazyka ovlivňuje. Jazyk je pro dítě něco naprosto přirozeného,
a pokud začneme s češtinou dostatečně brzy, náš potomek si bude jazyk postupně
osvojovat, a ne se ho učit. Angličtina má v tomto ohledu pro jazyk dva termíny:
acquisition a learning. Ať je přeložíme do češtiny jakkoliv,
rozdíl je v tom, co to znamená. Acquisition je přirozené osvojování
jazyka, které probíhá především v prvních letech života dítěte. Toto období je
pro dítě z hlediska rozvoje jazyka vůbec nejdůležitější a končí zhruba nástupem
do školy. Learning je učení se, které je uvědomělé, a děti se s ním
setkávají v podobě formální školní výuky.
Zajímavé jsou i vlivy na
rozvoj jazyka. Do 3 let je to matka dítěte a její jazyk, který je v tomto
období dominantní. S příchodem dětské péče mimo domov nastávají pro rodiče
krušné časy. Největší dopad má v tomto období prostředí, a tedy jazyk, kterým
se mluví v jeslích, školce a nakonec škole. Stačí se zamyslet nad tím, kolik
času naše dítě v těchto zařízeních tráví a kolik času tráví aktivitami s nimi
spojenými (např. domácí úkoly). A zde jednoduše příležitost mluvit minoritním
jazykem (češtinou) nemá. A právě období mateřské školy nebo nástup na základní
školu jsou často zlomem, kdy dítě přestane mluvit česky. Ale nezoufejme si:
pomůže nám vytvalost, rodičovský cit a trocha vtipu.
Pozor na mýty
Okolo bilingvismu se točí
řada mýtů a dá se říct, že mnoho z nich jsou opravdové nesmysly (bilingvní děti
začínají mluvit se zpožděním a mají problémy ve škole), jiné jsou pouhé vědecky
neprokázané domněnky (učení se dvěma jazykům najednou děti mate) a u některých
je pravda někde uprostřed (čím je šlověk starší, tím hůře se jazyk učí). Pokud
teď přemýšlíte nad tím posledním, vězte, že dítě si lépe osvojí např.
výslovnost, ale většina dospělých mnohem lépe pochopí a zvládne gramatiku
jazyka.
Co tedy můžu pro své
dítě udělat, aby mělo pro rozvoj
jazyka co nejlepší podmínky?
Zde je pár tipů:
Jasně vymezit situace,
kdy se který jazyk používá.
Nejběžnější
strategie je, že jeden z rodičů mluví na dítě minoritním jazykem (česky), druhý
dominantním (anglicky) nebo se doma mluví společným jazykem rodičů (česky) a
mimo domov jazykem dominantním. Variant je více, záleží, na tom, která je pro
naši domácí situaci nejvhodnější. Důležité je být v dodržování pravidel
konzistetní, protože rodič, který na dítě mluví jednou tak, podruhé onak, ho
opravdu mate.
Nebát se chyb.
Chyba
je jeden ze základních prostředků učení se. Pokud s ní umíme dobře pracovat,
může být pro dítě velkým přínosem. Důležitá je pozitivní motivace, ne informace
o tom, že „jsem to zase řekl špatně”. Na řadu chyb také upozorníme tím, že jen
správně zopakujeme to, co dítě neznalo nebo spletlo.
Vytvářet pro dítě podnětné prostředí.
To
znamená nabízet mu co nejvíce situací, ve kterých může jazyk smysluplně využít.
Obohatit dětskou knihovničku o kvalitní české tituly pro děti, seznamovat ho s
českými pohádkovými bytostmi, písničky a říkadly. Založit českou komunitní
skupinu pro rodiče s dětmi (playgroup), ve které se bude výhradně mluvit česky.
Navštívit Českou republiku a zařídit pro dítě pobyt v mateřské škole.
Využít hru a zapojit co nejvíce smyslů.
Hra
je pro dítě přirozený prostředek učení se a motivuje ho. Čím více smyslů při
hře nebo jiné aktivitě využijeme, tím více se zvýší její dopad na dítě.
Inspirovat se můžeme třeba Montessori pomůckami, které jsou na smyslovém
rozvoji založené.
A
jaký dopad mají vlastně různé techniky učení? Podívejte se na Daleovu Pyramidu
učení (např. Zde http://www.virtuala.com.au/essays/learningpyramid.html) a zjistíte, jestli je pro dítě hodnotnější, když mu
pohádku jen přečteme nebo po něm navíc budeme chtít, aby nás doplňovalo,
ukazovalo, co se děje na obrázkách apod.
A
zlatá rada nakonec: Pocity dítěte jsou svaté.
Jazyk
má na city dítěte působit kladně, a chceme-li, aby měl náš potomek k češtině
dobrý vztah, musí si ji spojovat s příjemnými chvílemi (pohádka před spaním v
češtině, zábavná česká hra, čas strávený s česky mluvícími kamarády, návštěva
Česka). Snažení se při výuce by mělo být pro dítě odměněné (existují i
jiné odměny než sladkosti a počítač/televize). A rodič nechť je veden především
svým citem. Nemá smysl křičet na dceru, ať odpovídá česky v situaci, kdy
je na pokraji nervového zhroucení a přiběhne s rozbitým kolenem. Dítě si snadno
vytvoří k jazyku negativní vztah, přestane česky mluvit úplně a my mu jen
prokážeme medvědí službu.
Eliška Kyršová
No comments:
Post a Comment